Nedávno mi na stole přistála první redakce překladu – z němčiny. Naivně jsem si myslela, že to bude "brnkačka" – prostě jen uhladím slovosled, občas rozbiju šroubovanou větu a pojede to jako po másle. Nemohla jsem se mýlit víc.

Včerejší Světový den knihy jsem "oslavila" tak, že jsem usnula dřív než dcerka. Ale možná to tak mělo být. Původně jsem se chtěla zamyslet nad tím, zda má tištěná kniha v dnešní době vůbec ještě své místo, a právě způsob toho večerního uspávání mne nakonec utvrdil v tom, jak je psané slovo už od pradávna důležité.

Vítám vás na svém blogu, kde budu postupně sdílet své postřehy a zkušenosti z redakční a korektorské praxe – a také z toho, čeho si všímám jako čtenářka.